GRYGAR 100 - Výstava ke stým narozeninám Milana Grygara

Kina Aero, Oko a Světozor - Praha (1. 9. 2026 - 31. 12. 2026) —

Výstava ke stým narozeninám Milana Grygara
100 plakátů ve třech pražských kinech Aero, Oko a Světozor
Narozen 24. října 1926 ve Zvolenu (100 let).
Malíř, grafik, typograf a tvůrce zvukových realizací.
Studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně (1942-1943) a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1945-1950; Emil Filla). Kolektivně vystavuje od roku 1958, samostatně od roku 1959. Od roku 1991 je členem S.V.U. Mánes a výtvarné skupiny Jiná geometrie. V letech 1961-1989 vytvořil pro Ústřední půjčovnu filmů 208 filmových plakátů. Milan Grygar patří od začátku 60. let k předním československým výtvarným umělcům.

Spolu s dalšími výtvarníky (Karel Teissig, Karel Vaca, Josef Vyleťal a Zdeněk Ziegler) patří do skupiny nejdůležitějších tvůrců československého filmového plakátu, kteří od počátku šedesátých let 20. století formovali jeho moderní podobu.

KAREL TEISSIG - Zlatá éra československého plakátu - 5

Kino Lumiére, Bratislava (20. 4. 2026 - 31. 8. 2026) — Kolekce 30 vystavených plakátů nabízí to nejlepší z plakátové tvorby Karla Teissiga. Obrazovou art brut báseň k filmu Volkera Schlöndorffa Mladý Törless nelze přehlédnout. Italskou kinematografii zastupují plakáty k filmům Boccaccio (1963); Italky a láska (1963); Lotr po pravici (1970) a Démon (1965).

Film René Claira Čtyři pravdy pojal Karel Teissig jako něžnou koláž stejně jako další francouzské filmy Hibernatus (1970) a Nepřemožitelná Leontýna (1969). Nicméně Karel Teissig byl i mistrem výrazného „brutálně lyrického“ plakátu. Do této sekce lze zařadit jeho vůbec nejslavnější plakáty: Šelma na svobodě, Pan Toši,Těžká léta a 10 malých černoušků.
Československou kinematografii pak zastupují čtyři plakáty. Něžnou erotickou náladu nechal Karel Teissig zaznít v plakátech Papilio režiséra Jiřího Svobody a v koprodukčním snímku Janusze Majewského Kainovo znamení z roku 1989. Dále pak můžete přehlédnout vynikající plakát k filmu Transport z ráje (námět Arnošt Lustig; režie Zdeněk Brynych) silně evokující atmosféru Lustigovi knihy a hravě poetickou koláž na plakátu Smrt krásných srnců (režie Karel Kachyňa, 1987).

Adrzej Wajda 100 - Výstava plakátů (Kino Světozor)

Kino Světozor, Praha (1. 4. 2026 - 31. 7. 2026) —

Výstava představuje padesát československých, polských a německých plakátů k filmům Andrzeje Wajdy, které vznikaly pro filmy vstupující do kin ve výše zmíněných zemích v rozmezí let 1955 – 2007. Výstava vznikla ve spolupráci s Polským Institutem v Praze.

The Art of Posters - Bio Oko

(15. 3. 2026 - 30. 6. 2026) — Výstava představuje devatenáct plakátů ze sbírky Terryho ponožky / Terry Posters.

Fokus této výstavy se zaměřil na ne tak často vystavované, nicméně velmi zdařilé plakáty z naší sbírky.
Československou kinematografii zastupují plakáty Juraje Jakubiska k vlastnímu filmu Kristove roky (1967); stejně tak si plakát na vlastní film navrhl Jan Švankmajer: Zahrada (1968). Plakáty ke slovenským filmům 322 (1971) a Sladký čas Kalimagdory (1967) navrhli Jan Meisner a Ivan Štěpán.
Zlatý fond světové kinematografie pak reprezentují následující návrhy. Plakát k legendárnímu film Jacquesa Tatiho Můj strýček (Mon Oncle) navrhl při jeho vstupu do čs. kin v roce 1959 Jiří Figer st. Další slavný francouzský film Paraplíčka z Cherbourgu (Les Parapluies de Cherbourg) vytvořil Miroslav Vystrčil stejně tak jako plakát na další kultovní, tentokrát americký film, Na východ od ráje (East of Eden). Plakát k filmu Černý Orfeus (Orfeu Negro) vyznamenaný v roce 1959 Velkou cenou na MFF v Cannes navrhl pak Ladislav Dydek. Japonská kinematografii byla v českých kinech propagavána následujícími plakáty: Onibaba (1968) – Hermína Melicharová; Písečná žena (Suna no onna) – Stanislav Vajce (1964); a katastrofický Útok z neznáma (Kaijû daisenso) v roce 1971 Miroslav Němeček.

Andrej Tarkovskij - Plakáty k filmům Andreje Tarkovského (Kino Aero)

Kino Aero, Praha (20. 2. 2026 - 31. 5. 2026) —

Výstava představuje dvacet plakátů k filmům jednoho z géniů filmového plátna Andreje Tarkovského (1932 – 1986). Kolekce je sestavena ze čtyř částí.
Československé filmové plakáty navržené předními výtvarníky do roku 1989 zastupují čtyři plakáty. Ivanovo dětství navrhl v roce 1962 Karel Vaca. Plakáty k filmu Andrej Rublev lze porovnat ve dvou provedeních: první uvedení do čs. kin proběhlo v roce 1969 (Jan Kratochvíl), obnovené pak v roce 1987 (Karel Teissig) a konečně plakát k filmu Solaris, který měl premiéru v tuzemských kinech v roce 1975 má neznámého autora.
Polskou plakátovou školu zastupuje celkem pět plakátů. Marek Ploza-Dolinski navrhl v roce 1975 plakát k Zrcadlu; Stasys Eidrigevicius v roce 1989 k Nostalgii. Jan Lenica svůj skvělý plakát k Ivanovu dětství navrhl v roce 1963 pro německý Atlas film.
Pohled současné grafické generace zastupují plakáty Jána Petroviče k Andreji Rublevovi a Mariany Dvořákové k Stalkerovi, které vznikly v rámci klauzurních prací v Ateliéru ilustrace a grafiky pražské VŠUP v roce 2006.
A kruh uzavírající výtvarný pohled na tvorbu jednoho z největších režiséru všech dob Andreje Tarkovského uzavírají dva originální japonské plakáty k filmům Stalker a Solaris.