Výstava představuje 58 plakátů Milana Grygara. První filmový plakát Žalobníci Milan Grygar pro Ústřední půjčovnu filmů v Praze navrhl již v roce 1961 stejně tak jako plakát k norskému dokumentárnímu filmu Ve znamení Kon-Tiki. Ranná šedesátá léta pak jsou zastoupena plakáty: Lesní jahody r. Ingmar Bergman (1962);

A co když je to láska r. Julij Rajzman (1962) a Anděl zkázy r. Luis Buňuel (1963).
Vystavený soubor dále představí oceňované Grygarovy plakáty k slavným filmům československé nové vlny od Jirešova filmu Žert a Menzelova Rozmarného léta k Návratu ztraceného syna Evalda Schorma nebo Vávrově Romanci pro křídlovku. Světovou kinematografii zastupuje především dvojice plakátů k slavným filmům italských režisérských legend Michelangela Antonioniho Noc a Zvětšenina a Federica Felliniho Giulietta a duchové.
Kromě filmových plakátů lze přehlédnou i několik Grygarových plakátů výstavních Moderní ilustrace dětské knihy (1965); Finské sklo (1978); Český kubistický interiér (1976) a 300 malířů..(1968).

Dovolujeme si zde ocitovat úryvek textu českého literárního teoretika Mojmíra Grygara, vztahující se k plakátové tvorbě svého bratra:

„Milan Grygar – a nebyl tehdy sám – vztah mezi užitnou a tvůrčí funkcí plakátu pozměnil v tom smyslu, že mezi informačním účelem plakátu a řešením výtvarného úkolu docházelo k rovnováze; takovým způsobem se estetická nebo výrazová stránka plakátu stávala nedílnou a někdy dominantní funkcí plakátu. Tento významný posun funkcí občas vyvolával protesty zadavatelů, kteří se nejednou pokoušeli neblaze zasahovat do výtvarného řešení plakátů.

Milan Grygar využil přípravu plakátu k tomu, aby řešil autonomní umělecké, výrazové, prostorové, kompoziční, slohové úkoly. Během let vyzkoušel různé způsoby nepřímého vyjádření námětu filmu, nové rozvržení barev, linií, obrazového materiálu, písma a dalších výtvarných prvků. Nikdy se nespokojoval dosaženým stavem, záměrně měnil kompoziční rozvržení prvků, vedle struktur s velkým počtem různorodých segmentů pracoval s výrazným omezením barevných o obrazových elementů, vedle jejich rozkládání a násobení používal různých forem fotomontáží a přenášení důrazu z obrazu na písmo. Velkou úlohu hrála analogie a kontrast, projevující se ve zdánlivě okrajových prvcích. Tak se v jeho téměř pětatřicetiletém působení v oblasti filmového plakátu objevují slohové prvky, které určovaly vývoj tehdejší malby (abstrakce, konkrétní poezie, asambláže, minimalismus, konceptualismus) a novým způsobem obohacovaly slohové prvky historické avantgardy (multiplikace forem a grafémů, obrazové básně, humor a hravost, kontrastní spojení významově nesouměřitelných prvků, asociační a metaforické rozvádění tématu).“