Detail výstavy

 

100 let v plakátu

Foyer kina Světozor, Praha (10. 9. 2018 - 10. 12. 2018) —

Aktuální výstava ve foyer kina Světozor představuje takřka šedesát nefilmových plakátů z různých oblastí společenského a kulturního života v Československu během uplynulých 100 let. Prezentované plakáty odráží dobové proměny společnosti, poptávky, zájmů, a v neposlední řadě stylu grafického zpracování. Výběr ve své eklektičnosti dodržuje tři hlavní linie: prvorepublikový plakát, oblast plakátové propagace z období mezi lety 1948 a 1989; třetí linie zobrazuje náznaky porevolučních proměn.

Prvorepubliková linie je unikátní svým záběrem nejen mezi léta 1918 – 1938, ale částečně i do období před vznik samostatného Československa, do roku 1911. Prolínají se zde dvě hlavní oblasti: společensko-kulturní a průmyslová. První z nich zastupují nejvýrazněji plakáty sokolské, dále pak hasičské, orelské či divadelní. Zejména sokolské plakáty jsou pouhým výřezem z této sekce sbírky Terryho ponožek – jejich celkové množství naznačuje šíři aktivit Československé obce sokolské v době první republiky.
Plakáty Pražských vzorkových veletrhů představují ukázky dobové průmyslové reklamy a reklamního plakátu obecně. Akcentují jak průmyslový aspekt akce samotné tak důležitost prostoru Veletržního paláce v pražských Holešovicích, i zasazení do obecnějšího kontextu metropole. Prvorepubliková linie se překrývá s plakáty poválečné éry a předjímá tak nejrozsáhlejší část výstavy, spolu s budoucím vývojem československé společnosti.
Komunistická éra je v rámci výstavy zastoupena nejvyšším počtem plakátů – v úvodní části jde o kontrastní směs agresivně prosovětských / antiimperialistických plakátů a užitého umění reklamních poutačů, které v sobě spojily únikovost příslibu dovolených s akcentem na jednotu a svornost. Ozvuky minulé doby probleskují ve střetu prvorepublikových hasičských a orelských plakátů s uměním poválečným – vidíme, jak Sokoly, hasiče či Orly vystřídali Zlatí slavíci a zejména horníci. Zároveň se zde prolíná umění ornamentální s jednoduchými, účelnými liniemi.
V dalších částech výstavy sousedí motivy jak čisté zábavy, tak ty poněkud úsměvné i hrozivé. Cirkusy, varieté, ZOO a motorky jsou nahrazeny apelem jednotícím i štvavým. Pitoreskní centralizace v rámci spartakiád nabývá zneklidňující podoby reminiscencí SVAZARMu (Svaz pro spolupráci s armádou), jehož propagační plakát v sobě spojuje dobovou schizofrenii, která jedním dechem hovořila o míru i povolání do zbraně. Ozvěnám válečné tematiky je věnována další část, která zároveň prezentuje myšlenkové podhoubí, v němž bylo téma národního cítění identifikováno se závazkem plnit plán.
Z řady osobností československé kultury jsou představeny tři: Karel Čapek a Franz Kafka na plakátech Josefa Flejšara, jehož dílo je zastoupeno rovněž plakátem oslavujícím 50leté výročí samostatného Československa, které připadlo na rok 1968.
Abstraktní linie se znovu objevují v sérii socialistických výstavních plakátů, pokrývajících sféru zájmů od zemědělství a životního prostředí po průmysl a vědu a techniku.
Další prezentované oblasti společenského, kulturního a politického života v tehdejším Československu zahrnují oslavu folkloru, sportovních výkonů (nezřídka ve jménu socialismu, jak naznačuje plakát k tradičnímu cyklistickému Závodu míru), jednoty, k níž vyzývá ukázka propagační tvorby Mezinárodního svazu studentů, či způsob, jakým se Československo prezentovalo v zahraničí. Nezbytným akcentem je zdůraznění československo-sovětského přátelství.
Poslední část výstavy se soustředí na překlenutí období komunismu a let následujících po sametové revoluci. V podobě „slovníku“ zakázaných spisovatelů se objevují přímé ozvuky prožitého útlaku, nejmladší vystavený plakát upozorňující na otevření českého pavilonu v rámci EXPO 2005 naopak zdůrazňuje výhled do budoucna. Závan porevoluční éry je naznačen rockovým duchem plakátu představujícím kapelu Jasná páka, její náladu již plně vyjadřují práce Marka Hlupého a Aleše Najbrta. Právě poslední zmiňovaný je autorem plakátu, jenž prostým gestem zosobňuje atmosféru obratu a překrytí – princip, s nímž do značné míry pracuje i tato výstava jako celek.

Navigace